Tak tohle nemá vůbec nic společného s motorkami, cestováním....a vůbec s ničím. Je to pravdivý příběh o mně. Jak se může docela obyčejná věc, jako je pečení úplně obyčejné buchty vymknout kontrole takovým způsobem v normální kuchyni, že máte pocit, že jste z jiné planety.....
Dneska je taková kosa, že jsem se rozhodla vyzkoušet Krtkův dort na plechu, abych se trošku odreagovala od toho hnusu, co řádí za oknem. Moje starší miminko se zítra vrátí z výletu, tak ať má radost, že na něj matka myslí.
Krtkův dort máme rádi doma všichni.
Odpoledne se mi nechtělo, relaxovala jsem po půlhodince squashe a válela se u televizních seriálů na gauči a v osm večer jsem se probrala a šup do kuchyně 
Zrada !!! První slova zní - hladká mouka. Po zkoušce u sousedky, která ji taky nemá, mne čeká experiment. Zbytek hladké - cca 8 deka - smícháme se zbytkem polohrubé - cca 10 deka - a do 320 gramů prostě dosypeme to, co máme doma.....hrubou mouku........děsím se, bude to asi dneska lítý boj....
Nachystáme si 3 žloutky, mňam, mám od kolegyně, domácí, to se ale pomějeme. Do nich navážíme cukr - mám jen krupici a šlehačem vytvoříme pěnu......mně se to sezrnilo, nebo jak se to dá nazvat a pěna žádná. Přilepilo se to na stěny mísy a bylo to v prd....no nic, rozhodla jsem se to ignorovat, vlila jsem tam olej a mléko. Zapnu šlehač a ......hotovooooooo - mám ohozenou kuchyni. Takže šlehač jde na odpočinek, umývám kuchyň. Do této odporně vypadající hmoty s viditelnými hrudkami vsypu mouku - ty zbytky. Sice to není hladká, ale za to váha sedí přesně. Prášek do pečiva a kakao. Tak to by šlo. Načež se vrhám ušlehat sníh ze 3 bílků.....šlehám, šlehám.....je to všechno, jen ne sníh. Teče to a že by to aspoň naznačilo, že se to chce zhoustnout.......ani za mekké fň, jak říká moje kamarádka ze Slovenska.....no nic, trouba rozpálená, liju rádoby sníh do těsta a míchám....ručním šlehačem. Ten večer umývám kuchyň podruhé.....
Těsto se konečně peče a já si chci udělat radost - puding přece umím.....teda, doteďka jsem si to myslela. Byla jsem těžce vyvedena z omylu.....ukažte mi někoho, kdo uvaří z jednoho a půl sáčku pudinkového prášku a 250 ml mléka hustý puding !!!!!!!U nás snad jen jedna kolegyně to dokáže...ale tu tady nemám. Puding se přilepil na stěny hrnce a nejde dolů. O míchání nemůže být ani řeč. Kašlu na recept a liju víc mléka. Hurá, zředil se!! Trošku....hrudky jsou aspoň menší...nechám vychládat.....přilepil se na celý vnitřek hrnce a nejde odlepit. Do prčic, ano, Krtkův dort je opravdu drahý - hrnec mohu vyhodit....dostávám nápad, ruční šlehač to jistí........umývám kuchyň potřetí. Kdyby mi někdo řekl, že to nebude naposled, tak v tuhle chvíli ho zabiju....
Těsto upečeno - vypadá jak opravdu z pytlíku od Dr.Oetkera....a ono to tak i chutnááááá!!! Dlabu vnitřek a říkám si, není už co zkazit.......škodolibý smích....ale ne můj.....
Krém - smícháme kysanou smetanu s tvarohem v kostce. No cooooo, tak jsem si spletla kostku s krabičkou...tvaroh jako tvaroh....umývám kuchyň, ssse to nějak vyšplíchlo či co.....v druhé misce šlehám šlehačku. Poslední úkon, není co pokazit. Věřte mi, je.....šlehačka se zdrcla. Teď už povolují nervy a moje motto - se na to prostě můžu vysrat - začíná jít do praxe.....zdrclou šlehačku vmíchám do směsi zhrudkované smetany a tvarohu, kde je zašlehán už i hrudkovaný puding, ty hrudky prostě drží a drží pohromadě....že budu muset opět umýt kuchyň, je snad jasné.....už popáté....chacha, směji se šíleným smíchem- nemám čokoládu na vaření, nemám žádnou čokoládu.....prohrabala jsem dětem šuplíky a mám toto: kousek nedojezené Clever mléčné, to samé v hořkém stavu a dva řádky Studentské pečeti. Chuť bude přinejmenším zajímavá.....končím, hurá, mám to za sebou.....nemám, 3 banány rozhodně nestačí. Mám tam narvaných 5 a ještě stejně by se půlka šikla.
Dort je v lednici, jsem sedřená jak horník po dvanáctce v dole....ale ta kuchyň se blýská jako když byla nová....
A poučení ?? Nemějte žádné komplexy - každá kuchařka je lepší než já...!!!!!
PS - pokud něco podobného budete číst někde jinde, věřte, že je to jen ubohá kopie. Originál jsem já a můj příběh z kuchyně a tohle se opravdu stalo 28. června 2009.
